Lázeňství v Ostrově
Na pokusu o zřízení radiových lázní v Ostrově se nejvíce podílela Anna Leinbachová. Narodila se v roce 1894. Její otec pracoval jako řešetář a vlastnil dům č.p. 205 v Ostrově, jehož polovinu v roce 1922 odkázal dceři Anně. Původní povolání Anny Leinbachové bylo učitelka ručních a domácích prací. Po onemocnění chronickým zánětem kolenních kloubů a strávením několika let po nemocnicích obdržela invalidní důchod. Při svých procházkách kolem Ostrova si povšimla, že v jedné části na louce u Hluboké je vegetace mnohem kvalitnější než v okolí. Přisoudila to vlivu termálních pramenů na tomto místě. Pozemek se jí jevil jako zajímavý a proto ho v listopadu 1926 koupila. Na tomto pozemku nechala hledat uranovou rudu. V prosinci 1929 byly na jejich pozemcích v Hlubokém nalezeny čtyři silné prameny a radioaktivní zemina. V květnu 1930 požádala ministerstvo zdravotnictví a zemský úřad v Praze o povolení ke stavbě lázeňského domu. Žádosti nebylo vyhověno. Nechala proto postavit bazén z betonu, do kterého byla svedena radioaktivní voda z okolních pramenů. Nad ním nechala postavit provizorní dřevěný lázeňský domek a zahájila léčbu. Tímto podnikáním se zadlužila a věřitelé na ni podávali žaloby. Roku 1932 si na zámku v Ostrově pronajal několik místností karlovarský lékař MUDr. Oehm pro léčbu radioaktivní vodou z Hlubokého. V roce 1933 nastal nedostatek pitné vody. Pozvaný proutkař provedl průzkum ve Vykmanově a v Horním Žďáru. Tehdy Anna Leinbachová upozornila na radioaktivní pramen v Hlubokém. Brzy se o tomto radioaktivním pramenu začalo psát v tisku. Hluboký se stal slavným, vypravovali se tam lidé z širokého okolí, aby si odnesli domů radioaktivní vodu a hlínu. Ostrovští radní si začali představovat Ostrov jako slavné lázně, konkurující Karlovým Varům a Jáchymovu. Jáchymov ale nechtěl připustit vznik radioaktivních lázní ve svém sousedství a tak nastal boj o lázeňství. V Ostrově byl v listopadu 1933 postaven moderně vybavený lázeňský dům. Ordinovali v něm MUDr. Gross a MUDr. Wehner. Léčilo se jednak pitím radioaktivní vody, jednak pomocí obkladů. Zemina v pytlích a voda v lahvích se i vyvážely. V září 1933 okresní úřad povolil Anně Leinbachové používat přízemí ve starobinci. Ředitelství Čs. státních lesů a statků doporučilo udělit Anně Leinbachové licenci z obavy, aby se léčebných zdrojů nezmocnil cizí (tj.německý) kapitál, a to tím spíše, že půda z Jáchymova se nedá vyvážet, zatímco z Hlubokého ano. Zadlužená Anna Leinbachvá v roce 1938 nabízela Říši, aby se podílela na jejím podnikání. V průběhu let 1940-1941 ještě vyjednávala s některými německými podnikateli. V roce 1943 NSDAP Anně Leinbachové sdělila, že nemá zájem o budování nového lázeňského ústavu, poněvadž jáchymovské lázně postačují. Přesto si ještě během války lidé objednávali domů hlubockou vodu v lahvích i zeminu v pytlích. Po válce byla Anně Leinbachové vyčítána spolupráce s Němci. Přestože prokázala lojalitu československému státu byl její majetek (dům č.p. 205) v roce 1946 zkonfiskován na základě dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, 108 sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, pro Československou republiku. Původní vyzděné místo vývěru radioaktivního pramene nechaly státní statky zlikvidovat a voda byla odvedena meliorací do potoka a dále do zdejších rybníků. Tím skončilo lázeňství v Ostrově.
Použitá literatura a obrazové materiály:
Dějiny města Ostrova – zpracoval kolektiv autorů za redakce Lubomíra Zemana
Internetové stránky
Napsal Jiří Lázinka
Náhledy fotografií ze složky Lázeňství v Ostrově
