Piaristé v Ostrově
Když roku 1666 vévodkyně Anna Magdalena Sasko-Lauenburská dala v blízkosti před třemi roky dokončené sasko-lauenburské pohřební kaple vybudovat kolej řádu otců zbožných škol – piaristů, položila tím zároveň základ ke vzniku barokního klenotu našeho města, nazývaného „posvátný okrsek“. Později k pohřební kapli a budovám konventu a kostela přibyly ještě tři kaple, stejně cenné stavební památky. Kaple sv.Floriána, Panny Marie Einsiedelnské a Panny Marie Bolestné. Působení piaristů znamenalo pro Ostrov (Schlackenwerth) a celé okolí výrazné obohacení, a to jako možnost vyššího vzdělání pro všechny děti-chlapce, tak co do kulturní úrovně města. Škola měla ovšem, jako ústav katolický, přispívat také k potlačování vlivu škol protestantských v okolí – v Jáchymově, Wiesenthalu, Chebu či Horním Slavkově. Řád otců zbožných škol – piaristů založil roku 1597 aragonský šlechtic Josef z Calasanzy, původně jako kongregaci s posláním poskytovat bezplatně školní vzdělání chudým dětem, pro které bylo tehdy nedostupné. Roku 1617 potvrdil papež piaristy již jako řád. Zakládání školních kolejí tohoto řádu se brzy rozšířilo po celé Evropě. V českých zemích to byla, jako první u nás, roku 1631 kolej v Mikulově, na to ve Strážnici a Lipníku a postupně v desítkách dalších českých a moravských měst. Nám je asi nejbližší – díky Jiráskově, také zfilmované „Filosofské historii“, kolej v Litomyšli. Ale ovšem především ta naše. Piaristé zařazovali do svých učebních osnov, na rozdíl od škol jesuitských, také něco z oboru přírodních věd, studia cizích jazyků a historie, ale mimořádný důraz byl kladen na hudební výchovu : zpěv, hru na různé nástroje i varhany a výsledně také tvorbu kompoziční. Studenti gymnasia provozovali také vánoční a jiné nábožensky motivované hry, podíleli se na hudební části bohoslužeb a ovšem také koledovali. Objevily se i první pokusy skladatelské. Brzy po vydání zakládací listiny koleje působili již v Ostrově tři otcové-piaristé. Vyučování se však konalo zřejmě ještě v prostorách zámku, protože budovy konventu s učebnami a vybavením pro pobyt řeholníků, spolu s přilehlým kostelem Zvěstování Panny Marie, byly vysvěceny a předány k užívání teprve roku 1674. Pro řád piaristů bylo příznačné obzvláštní uctívání Panny Marie. Jejich znak nese iniciály MA korunované křížkem a zkratka řeckého názvu pro Matku Boží. Tento znak lze dodnes spatřit nad jedním z vchodů v čele konventu. Dokladem této úcty je také obraz, který se zachoval v klášterním kostele jako součást oltáře sv.Josefa z Calasanzy. Představuje tehdy již svatořečeného zakladatele řádu jak učí děti a ukazuje jim zjevení Matky Boží, obklopené růžemi. Autorem obrazu z roku 1765 je německý malíř Josef Melling. Řeholní oděv otců piaristů představoval černý talár, přepásaný silnou šňůrou. Jejich šestitřídní latinské gymnasium znamenalo předpoklad jak pro výhodnější společenské postavení, tak i pro další, vyšší studium. Většinou šlo pak o úředníky, církevní hodnostáře a pedagogy, a ovšem také osobnosti z hudební oblasti, interprety i komponisty. Piaristé přijímali chlapce nejen z Ostrova, ale i z celého okolí, případně i jiných, tehdy přípustných konfesí. V roce 1731 bylo studujících kolem dvou set. Počet v průběhu let však kolísal, co se týká studentů, tak profesorů. V některých obdobích se zmenšil počet tříd na čtyři či tři, určené už jen pro základní vzdělání. Kolísala zřejmě i výška dotací z rukou vrchnosti. Po roce 1804 byl obnoven opět stav původní. Přerušení znamenal také rok 1850, kdy byl na půl roku konvent změněn na vojenský lazaret. Situace školy se stávala neudržitelnou. Roku 1852 piaristé, k velkému žalu města, Ostrov opustili. Prázdný areál byl tak ponechán chátrání, městské školy zajišťovaly jen minimální úroveň vzdělání. Nové, ale bohužel i poslední vzepjetí způsobil roku 1859 příchod nového pána Ostrova, velkovévody Leopolda II. Toskánského. Jako zvolený starosta města všestranně podporoval jeho rozkvět. Spolu s městskou radou organizoval také hnutí za obnovení piaristického gymnasia. Díky jednání s vlivnými osobnostmi i finančních dotací od celé široké velkovévodské rodiny a také dodávek stavebního materiálu a potravin pro řeholníky, se věc podařila a 1.října 1863 byl ústav slavnostně, za přítomnosti mnoha významných osobností, znovu otevřen. Jenže již jenom na třináct let. Roku 1876 piaristy nepříznivé hospodářské podmínky donutily Ostrov již definitivně opustit. Nový život koleje nastal až na samém konci 19. století, s příchodem Sester křesťanské lásky. Ale to už patří do jiné kapitoly…Piaristé Ostrov po více než dvou staletích sice opustili, ale mnohé zůstalo zachováno. Za jejich působení odtud vyšla dlouhá řada úspěšných osobností, mezi nimi i Johann Josef Loschmidt (1821-1895) universitní profesor fyziky a chemie na vídeňské univerzitě, uznávaný dnes jako jeden ze zakladatelů jaderné fyziky, Karel Josef Heidler (1792-10866) významný lékař - balneolog v Mariánských Lázních, autor řady odborných publikací. Z mimořádně zastoupené oblasti hudby studoval na ostrovském gymnasiu barokní skladatel Johann Caspar Ferdinand Fischer (1656-1746), uznávaný jako předchůdce Johanna Sebastiana Bacha a dodnes vysoce ceněný, také piaristé Johann Ferdinand Richter (1687-1737) a Andreas Oswald a sancta Caecilia (17. století) – oba dodnes stále uváděni. A také dlouhá řada interpretů a snad i skladatelů, jejichž jména zapadla. Hudební část tehdejších bohoslužeb byla na vysoké úrovni, stejně tak město obohacovala originální divadelní i hudební vystupování studentů. Kromě toho vyplývá z této historie i zjištění, že školství to nikdy nemělo a nemá lehké. Ale také to, že výsledky poctivého pedagogického snažení se neztrácejí a zanechávají své stopy i tam, kde si je už ani neuvědomujeme.
S použitím dostupné literatury a pramenů Mgr. Zdenka Čepeláková
Náhledy fotografií ze složky Piaristé v Ostrově
